Zlobičáři

Již dlouhou dobu jsme plánovali pro školu na jeden den otevřít jeden z protileteckých úkrytů. Po delším přemýšlení došlo k výběru úkrytu č. 7. Ten byl v zimě zatopen, ale stihl vyschnout, a tak mohly začít pracovní akce.

První pracovní akce byla zaměřena na vyčištění interiéru od odpadků, které byly přenošeny ke druhému zasypanému vchodu, odhrnutí hlíny, která dovnitř napadala poškozenými větracími komínky a přivázání plandajících pozůstatků původní elektroinstalace. Druhá pracovní akce byla zaměřena na vyčištění vstupu, což jsme nestihli. Třetí pracovní akce byla velice zajímavá, protože jsme dočistili schodiště a nahrubo i vsakovací jímku u schodiště. Další zajímavou věcí byl utržený schod. Poté nastala poslední akce, kde jsme oměřili odkrytou jímku, ometli schodiště, přivázali kus původního kabelu a osadili utržený schodu na původní místo. Hned další den jsme se domluvili na termínu otevření. Byl vybrán pátek 24. 6. 2011.

V pátek o půl osmé jsme se vydali na cestu i s vozíkem na kterém byly naloženy exponáty. Zakryli jsme odvodňovací jímku a nanosili věci do místností pro WC. Mezitím venku vyrostlo ohraničení místa, kde chyběla část schodu. Poté jsem u zasypaného vstupu 2 natáhli pásku do tvaru písmene Z a připíchli na ni cedulku s fotografií a to už Jenda spěchal čekat na spolužáky. V té době jsem již připichoval další cedulky a chystal světla.

A najednou byli tu. Rychle jsem venku pověsil cedulku ZUM LUFTSCHUTZRAUM a plánek úkrytu. Řekl jsem jim, ať se rozdělí do skupinek na prohlídky a to už dorazil i pan ředitel. Za chvíli jsem přišel i s Jendou a první skupinka mohla vyrazit na prohlídku. Po troše teorie venku, která se týkala důvodů výstavby, počtu sekcí a prvního náletu na Kuřim ze dne 25.8.1944, jsme sestoupili po schodišti řekli si pár věcí o něm a o elektroinstalaci. V předsíni jsem řekl pár věcí o odvodnění a o tom jak vypadaly dveře. U cedulky s fotkou komínku jsem řekl něco o ventilaci, o kus dál něco o ukrývaných a vyfotil je na replice lavičky. V místnosti s pozůstatky latrín se dozvěděli něco málo o nich. Zajímali se i o kapičky vysrážené vody na zdech. V další místnosti se dozvěděli něco více o válečné výrobě v okolí a shlédli exponáty na toto téma.Ve třetí místnosti byla expozice nálezů z úkrytů a poslední místnost byla věnována válečným létům v Kuřimi. Na konci nakoukli k zasypanému vchodu 2 a už jsme se vraceli. Podobně vypadaly i další prohlídky v jejichž vedení jsme se střídali s panem Tomanem. Náš výklad občas doplnil Jenda a povyprávěl i příběh četnické stanice. Poté jsem vyhlásil stezku odvahy se slabou baterkou. Naše strašidla se rychle schovala dovnitř a vyrazila první dvojice. Všichni na sebe čekali a strašili se. Nakonec vyrazil i Jenda, šel sám a bez světla, ale v tom nejlepším museli vyrazit zpět do školy.Udělali jsme společnou fotku a všichni odešli. My jsme nemohli, museli jsme uklízet a balit.