Zlobičáři

Tyto úkryty, které se stavěly nejspíše na jaře 1944 pro potřeby místních zbrojních závodů (Waffenwerke 5 Gurein a Klöckner Flugmotorenbau ) se nacházejí ve čtyřech lokalitách :

před továrnou - tři- Uk-10 až 12

za továrnou - devět- Uk-1 až  9, Uk-13 ?

a tajná - jeden- Uk-14

celkem - patnáct ( obrázek 1 )

Úkryt 13 nebyl potvrzen a úkryt 15 nemáme také prokázaný, máme jen náznaky z dobové mapy , takže potvrzených je jen třináct. Máme ale šanci na odhalení dalších, protože máme ještě nějaké tipy.

Vstupy mohou být přímé - v tabulkách I ( obrázek 2 ), které mají úkryty číslo 5, 6, 7, 8, 9, 14 (s protitlakovou zídkou naproti vstupu ). Přímý znamená schodiště kolmo na vstup. Úkryt číslo 7 má vstup 2 atypický, který je podobný vstupu I, ale je ve třech čtvrtinách zalomený o 15° a za ním se nachází dvě rozpěry ( obrázek 3 ). Druhou variantou je vstup T ( obrázek 4 ) - schodiště naproti kterému je hliněná rampa ( nejspíše protitlakové opatření ), ve které se nachází tři rozpěry - jedna nahoře, jedna uprostřed a jedna dole. Další rozpěra je nad vstupem. Takto vypadá vchod u úkrytů 1, 2, 3, 4 - vstup 1 . V některých případech rozpěra nad vstupem chybí - Uk-4 - vchod 2 , 10, 11.

Před vstupními dveřmi se nachází vsakovací jímka ( obrázek 5 ) o rozměrech 60 x 110 x 80 cm ( d x š x h ) , která byla nejspíše překrytá betonovými žlábky . Do ní vede odvodňovací potrubí složené z 10 cm dlouhých pálených drenážních trubek. Podlaha uvnitř není celá z betonu, ale nacházejí se v ní nevybetonovaná místa pro vsakování vody. Uvnitř se nachází štěrk. (obrázek 6 )

Vedle dveří je skoro vždy ( někdy až v předsíni a někdy chybí úplně) umístěna dřevěný výklenek na vypínač (více o tom až později ). Dveře byly dřevěné pákové a byly tlusté zhruba 11 centimetrů. Jediné dva kusy, které se dochovaly byly před zavezením vstupů v úkryty číslo 11, se nyní nacházejí v úkrytu číslo 10. ( obrázek 7 ). Otevíraly se směrem ven.

Za nimi se nachází malá předsíňka, která končila dalšími plynotěsnými dveřmi s gumovým těsněním. Zde se až na výjímku – Uk-7 nenachází žádný ventilační komínek .

Vlastní úkrytová část se skládá z jednoduchých lomených chodeb bez jakýchkoliv odboček, kromě komor se suchými záchody, dělí se na sekce a každá sekce má maximální kapacitu 50 osob. Maximální kapacita jednoho úkrytu byla předepsána na 200 osob. Nyní již přejdeme k počtu sekcí a tudíž i k pravděpodobné kapacitě těch v Kuřimi :  

                                                                                                              jedna sekce - Uk-12 ?

                                                                  dvě sekce - Uk-8

                                                                 tři sekce - Uk-9

                                                                                                            čtyři sekce- Uk-1, 2, 3, 4, 5 , 6 ,7, 10, 11, 14

Z tohoto by se dala zhruba vypočítat kapacita na 800 osob. O kapacitě úkrytu 13 zatím nic nevíme, ale předpokládáme, že měl 4. U dvanáctky máme jen jisté náznaky. Chodby mohly mít více typů lomení. V předpisu z roku 1943 byly popsány dvě varianty : přímá ( Uk-1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 14 ) a cik-cak ( Uk-10, 11 ) ( obrázek 8 ). Později došlo k přejmenování a vzniklo více variant. Přímá se nově nazývala U-150 a cik-cak W-150. ( obrázky 9, 10 )

Větrání zajišťují tři komínky v každé sekci. Daly se ucpat dřevěnou zátkou. Na komínek uprostřed sekce se dala napojit kamna ( asi zákopová – obrázek 11 ), pro které se v Uk-10 nacházejí výklenky. Na další se dal napojit ventilátor ( vypadal asi jako ten na obrázku číslo 12 ). Na povrchu jsou komínky, které jsou pěkně vidět u Uk-7 ( obrázek 13 ) a u Uk-10. Ty měly být zakryty betonovou stříškou ( obrázek 14 ).

Nouzové východy se nacházejí pouze ve větších úkrytech-4 sekce ( vyjímkou je Uk-12 ). Jsou vždy v komoře s WC na čelní ( obrázek 15 ) nebo na boční stěně - malý, který měl zhruba 70x70cm. Další věc, kterou považujeme za nouzový východ - velký je vlastně otvor ve stopě, který býval zakrytý obdobou PZD desek. (viz obrázek 16 ). Malý nouzák mají úkryty číslo 1, 2, 3, 14 a asi i 9 a 10. U úkrytu 11 si nejsme jisti, protože místnost s ním je zazděná a zasypaná. Velký nouzák mají pouze 4 a 5.

Jediný úkryt, který si do dnešních dnů zachoval původní elektroinstalaci je Uk-7, podle něj byl sepsán tento popis : Průměr kabelu je 12 mm, průměr vodičů 1,5 mm, průměr ochranného vodiče 1 mm, tloušťka pancéřového stínění 0,2 mm. Jedná se o pro tu dobu typický třížílový s pancéřovým stíněním .

Před dveřmi obou vstupů jsou dřevem vyložené výklenky (45 x 25 cm, hluboké 12,5 cm), v betonu je k nim vysekaný žlábek pro přívodní kabel. V těchto výklencích byly vypínače. Uvnitř úkrytu jsme nenalezli žádné stopy po umístění dalších vypínačů. Podle větších dřevěných špalíků a přerušených kabelů byla světla umístěna na koncích každé sekce a v koncových komorách, celkem tedy 12 světel. Žádné zbytky světel nebyly nalezeny. Úkrytem byly vedeny 2 kabely, z toho 1 je přerušován v místech světel a druhý je bez přerušování. Z toho lze předpokládat že ten druhý sloužil pro spojení vypínačů (lépe řečeno schodišťových přepínačů). Kabelové příchytky mají spodní část porcelánovou, horní bakelitovou. Podle loga na bakelitové části pocházejí od německé firmy Siemens-Schuckert. Odborník nám na fotografie řekl toto : Kabel - jedná se o tzv. plášťový vodič, které se používaly nejméně od 30. let do cca konce 60. let. Je to kabel běžné konstrukce určený pro suché nebo mírně vlhké prostory. Jedná se o jednofázový kabel - dva vodiče jsou fáze a nula. Třetí holý drát pod plechovým pláštěm je ochranný vodič. Vyrobit to mohl kdokoliv, jedná se o zcela běžný typ používaný všude možně.

Ty příchytky mají logo podobné jako logo firmy Siemens Halske. Ale je trochu jiné, zřejmě jde o nějaké starší období, než znám. Firma fungovala v letech 1847 až 1966. Nic jiného se k příchytkám říci nedá, jde o tuctový typ. Zřejmě jsou už předválečné.                                      

Elektroinstalaci ukazuje obrázek 17.

Na každou sekci připadaly dvě latríny. Skládají se z předsíňky a dvou kabinek. Na dveřích měla být zástrčka. V Kuřimi se zachovaly pouze jedny bez dveří v Uk-8 ( obrázek 18 ). V pár dalších jsou pouze části ( Uk-7, Uk-10 ). Dveře na obrázku 19 jsou z Brna.

Žádný z kuřimských úkrytů není stejný. Předpisů pro jejich výstavbu existovalo několik, ale v Kuřimi někdy nejsou dodrženy. Je docela možné, že firma, která je stavěla měla k dispozici pouze jeden typový výkres na stavbu všech. Popisy jednotlivých úkrytů přibudou v budoucnu.