10.díl
NIKDO NENÍ ZAPOMENUT, NIC NENÍ ZAPOMENUTO
Na stránkách závodního časopisu Říjnový cíl jsme sledovali od poloviny dubna tohoto roku vyprávění kuřimských občanů, přímých aktivních účastníků protifašistického odboje. Vybrané vzpomínky byly zaměřeny převážně k období konce II. světové války u nás v Kuřimi, rovněž k bombardování v srpnu 1944 a k odbojové činnosti v našem závodě. Byly to pravé, skutečné, věrohodné, přitom prosté záznamy našich otců, spoluobčanů, dnes již většinou nežijících. Možná, že by nesouhlasili ani s tím, aby byly zveřejňovány.
Jak již bylo uvedeno, v roce 1955 v kuřimském rozhlase v pondělních relacích „Chvíle nad nenapsanými listy kroniky“ učitelé Bohuslav a František Filkové s ředitelem Janem Pokorným připravili vyprávění – „příhody smutné i veselé, tak jak v životě ani jinak nelze"m – o celém období II. světové války v Kuřimi. V průběhu sedmdesátých let některé byly zveřejněny v Říjnovém cíli zásluhou ještě žijícího Bohuslava Filky. Dnes, díky CV KSČ, ZV ROH, vedení TOS Kuřim, vedoucímu redaktorovi Ivo Hoblovi, zvláště však redaktorce Uljaně Bráchové, zažloutlé listy archívu rodiny Bohuslava Filky opět ožívají a vydávají svědectví pro současné i příští pokolení. A tak na stránkách našeho časopisu jsme byli svědky neokázalého hrdinství, příkladné obětavosti a vlastenectví – doklady ideové a mravní pevnosti.
Seriál článků si nekladl za cíl vyjmenovat veškeré protifašistické kuřimské bojovníky, nebylo možno popsat jejich hrdinné činy – pomoc při obstarávání zbraní, rozšiřování letáků, hospodářské sabotáže, finanční podpory rodin, jejichž otcové byli v koncentračních táborech apod. Redakce nemohla v plném rozsahu uvést veškeré osoby zatčené gestapem. ]e
záslužné, že poprvé po čtyřiceti letech byl zveřejněn seznam kuřimských občanů, kteří přinesli největší oběti, své životy. Nemysleme na tvůrce a nositele odboje jen jako na mučedníky a padlé. Nepřáli by si to. Největší obětí sice od jejich díla neodlučujeme, ale připomínejme si především jejich konání, postoje a činy.
Redaktorka Uljana Bráchová se ujala velkého úkolu s nevšední ochotou a zanícením. Studovala, vybírala, redigovala veškeré vzpomínky tak, aby obsah a forma nebyly změněny. Citlivým a zkušeným vzdělaným perem články v úvodu vhodně a výstižně zhodnotila a aktualizovala. Patří ji naše poděkování.
Protifašistický a národně osvobozenecký zápas nám zanechal jedinečné mravní a lidské bohatství. Hlásit se k nim znamená si je také věrně a trvale osvojovat. -Jf, af-
