Zlobičáři

NIKDO NENÍ ZAPOMENUT, NIC NENÍ ZAPOMENUTO

V dnešním čísle vás seznámíme opět s archívními materiály dříve vzpomínaného Bohuslava Filky, tentokrát se vzpomínkami Františka Filky z Kuřimi.

Druhá světová válka se chýlila ke konci. Německá armáda ustupovala, obcí projížděly transporty uprchlíků a za nimi poražené pluky hitlerovských vojsk. Obec byla zaplněna vozatajstvem, tankovými oddíly, protileteckým dělostřelectvem atd. Vítězná armáda Malinovského spolu s rumunskými jednotkami krok za krokem čistila Brno a okolí od hitlerovců.

Dne 25. dubna 1945 začala poslední fáze bojů. Spojenecké vzdušné síly zaútočily na týl Němců. Odpoledne, celou noc a další dny dopadaly na Kuřim bomby. Celá řada domů hořela, byla rozbořena a občané v panice opouštěli svoje domovy, aby našli úkryt ve štolách a tak zachránili alespoň holé životy.

Štoly byly vybudovány jako kryty pro dělnictvo na severní straně kopce Záruba. Nebyly dokončeny. Byly zde jen vylámány v poměrně měkkém kameni chodby. Bylo jich celkem šest. Vnitřní tři byly spojeny příčnými chodbami. V prvé štole se umístil štáb německé divize a z poslední (nedokončené) bylo vytvořeno skladiště zásob. Štoly velmi brzy obsadili uprchlíci, kteří se zde začali zařizovat po domácku. Ti odvážnější přinášeli pod vedením Václava Sošky a Ládi Kotoučka desky, bedny, trámky apod. z továrny TOS. Z tohoto materiálu byly udělány jakési lavice na spaní a zajištění stropu, z něhož stále odpadávaly kameny, které zraňovaly občany a děti. Jeden oddíl štoly byl zařízen pro zraněné a nemocné a zde s nevšední láskou a péčí pracovali lékaři MUDr. Ladislav Jelínek s chotí Marií, MUDr. Hynek Vališ ml., MUDr. Slávek Müller, laborant Marek Čeněk a Jara Hladík. Poslední donesl z továrny dostatečné množství obvazového materiálu a léčiv. Zde také našla útulek rodička Ida Vojtová se svým prvorozeným synem. Velmi hodnotné polévky pro nemocné přinášela Věrka, dcera vdovy Hanákové, tehdy bydlící v Dělnickém domě.

Před štoly dopadaly granáty, které patřily maďarské baterii. Do štol se nastěhovalo kolem čtyř tisíc občanů. Vznikaly tu však nové problémy, chyběl vzduch. V zadních částech již ani svíčky nehořely. Potrubí na vhánění čerstvého vzduchu sice bylo, ale nefungoval motor -nebylo proudu. Vše vyřešil František Šimek, který doma vyrobil pořádnou kliku a zařízení upravil na ruční pohon. Dobrovolníci se tak střídali celé dny a noci, aby i v zadních částech štol byl dýchatelný vzduch. Nutné bylo i hygienické zařízení. Tohoto úkolu se ujal Antonín Popek, bývalý tajemník obce, a Emil Pindryč, kteří s řadou ochotných a nebojácných mužů postavili na louce před štolami z vozíků na vyvážení kamene celou řadu oddělených záchodů a menší ještě na stráni. Provedli také přibližné sčítání občanů a rozdělení do štol, aby pozdější stravování bylo pokud možno spravedlivé.

Prvé dva dny měli lidé ještě své zásoby. Potom již bylo nutné postarat se o plynulé zásobování a zajištění alespoň jednou denně teplé stravy, pro děti mléka. Byla to práce někdy nad síly člověka, ale díky několika obětavcům se podařila. Od Staně Montáka jsme přivezli plné troky nakrájeného masa (byl řezník a maso měl připraveno pro výrobu salámu), u Františka Šimka se vařil v kotlích guláš. Bylo to první společné jídlo. Této práce se ujaly ženy, které nejen vařily, ale i za pomoci tří mužů uprchlíkům jídlo rozdělovaly. Kuchyně však nestačila. Za pomoci Oto Fikejse byly proto dovezeny velké kotle z továrny a před štolami postavena provizorní, později krytá polní kuchyně. Potíže nastaly s vodou.Na donášení dostatečného množství vody se těžko hledali dobrovolníci. I když asi dvě stě metrů od kuchyně bylo vodovodní potrubí, bylo bohužel rozbité bombou. Vše však opravil šofér lesního úřadu Nečas, který si přivezl polní kovárnu. Voda byla nakonec přivedena ke kuchyni až z továrny pomocí hadic požárního sboru. Z čeho však vařit? Zásob nebylo, byly ale v hospodářském družstvu. František Šindler vzal ve dvoře pořádný vůz, zapřáhl do něho pár volů a již se jelo, i když pomalu. Za pomoci Zdeňka Mrkose byl naložen vůz pytli hrachu, čočky, fazolí, také jalovice, nějaký ten vepř od občanů a zásobování mělo plynulost. Porážka se konala v lese za štolami za přispění řezníka Zimuly. Zásoby pak byly uloženy v poslední štole. Ze mlýna a od obchodníků byl dostatek mouky, takže mohly být denně podávány hodnotné polévky s masem a po celý den káva nebo čaj. Mléka bylo velmi málo, a to jen pro děti nebo nemocné. Ve všech těchto akcích velmi pomáhal Slávek Pavlík.

Projevil se i nedostatek chleba. Našli se však dobrovolníci i nepekaři, kteří se nebáli jet s vozíkem chleba tam, kde padaly granáty, např. Rudolf Vyhlídal a František Zabloudil. Dodatečně si zaslouží slova díků i občané Pod Zárubou, kteří dali k dispozici své kuchyně, nádobí i palivo. V této opravdu kruté době se našlo mnoho a mnoho dobrých a ochotných občanů, kteří se nebáli pro blaho všech riskovat i své životy. Byli však i takoví, kteří se báli vystrčit ze štol hlavu a nechali se obsluhovat druhými.

(Ze vzpomínek Františka Filky, sesbíraných učitelem Bohuslavem Filkou)