5.díl
NIKDO NENÍ ZAPOMENUT, NIC NENÍ ZAPOMENUTO
Co obecní kronika v Kuřimi pamatuje
Dne 25. srpna 1944 byla bombardována Zbrojovka a firma Klökner anglo-americkým letectvem. Když siréna ohlásila blížící se letadla, utekli dělníci ze štol v Zárubě do lesů. Vlny letadel několikrát zaútočily a shazovaly těžké i časované bomby. Některé objekty byly úplně srovnány se zemí, jiné těžce poškozeny. Také domy v ulicích Svatopluka Čecha a Legionářské byly pobořeny. Při náletu zahynulo 42 lidí. Z Kuřimi to byli Jaroslav Studený, Martin Ondráček, Miloš Krejčí a Josef Dvořák. Bomby po sobě zanechaly jámy 15 metrů široké a 5 m hluboké. Zraněno bylo přes 200 osob.
Brno se začalo počátkem roku 1945 opevňovat, protože se fronta rychle přibližovala jak od východu, tak od jihu. Dne 14. února počali Kuřimí projíždět němečtí běženci ze Slezska. Spávali v hostincích, ve škole, v sokolovně, i po domech. Vozy měli na náměstí a fotbalovém hřišti. Vlna běženců se valila Kuřimí 16 dnů.
Počátkem dubna bylo Brno denně bombardováno. 25. dubna do Kuřimi přijelo německé vojsko, pancéřové a dělostřelecké oddíly, a počalo se na pokrajích městečka, v lesích a polích zakopávat.
Fronta probíhala Řečkovicemi, Vever. Bítýškou a zde se na 14 dnů zastavila. Kuřimské obyvatelstvo uteklo do štol v Zárubě. Byli tam lidé i z Jinačovic, Knínic, Ořešína, Jehnic a Brna. Při bombardování 25. a 26. dubna přišli o život Josef Hnědý, Františka Pálková, Anna Saulová a její dvě dospívající dcery Anna a Alena, Drahomíra Kovaříková, N. Kalinová; Matěj Formánek byl 8. května zabit granátem. Kromě těchto zahynuli čtyři lidé na otravu dřevitým lihem.
8. května odjelo německé dělostřelectvo a pancéřové oddíly z Kuřimi a okolních lesů směrem na Svitavy. V městečku zůstala jen pěchota. Téhož dne přinesl Rudolf Vyhlídal z Tišnova revoluční vyhlášku a večer se sešel revoluční národní výbor, který vydal první výzvu k občanům. Byl ustaven revoluční národní výbor v 21.45 hod. Předsedou byl zvolen Bohuslav Filka, členové Jan Kučera, František Šimek, Josef Bartoň, Jan Pokorný, Jan Přichystal, Antonín Bilík, Josef Košut, František Filka, Cyril Fišera, František Muzikář st., František Muzikář ml., Josef Cibulka, Sylvostr Šebesta, Zabloudil, Rostislav Pavlík, Dr. Boh. Jurka, Josef Brázda, dr. Hynek Vališ ml., Jan Kotoul.
V noci z 8. na 9. května Němci zničili u hřbitova a pivovaru mosty, vyhodili do povětří závod u hřbitova, zapálili olej, naftu, takže sudy s nimi se roztrhly a sršel z nich hořící déšť. Také děla, auta a munici vyhazovali do povětří. Požáry osvětlovaly celý kraj. Druhý den nato, 9. května, zmizeli hned ráno poslední němečtí vojáci z Kuřimi. Ve 12 hodin v poledne byly zapáleny dřevěné baráky v zámecké zahradě ruským dělostřelectvem. Odpoledne pak nastal úplný klid a v 17.30 hod. vnikli do městečka všemi směry rumunští vojáci. Byli obyvatelstvem nadšeně přijati a pohoštěni. Pak již bez přestání se rumunská a sovětská vojska valila přes Kuřim na Moravské Knínice a dále do Tišnova ( most u hřbitova byl vyhozen ), aby u Nedvědice zlikvidovala poslední zbytky německé armády.
Když se v okolí Kuřimi zastavila fronta, ba ještě nějaký čas před tím, schovali lidé cennější věcí a potraviny do jam, které vykopali pod kůlnami nebo je jinde zazdili. Okna obytných místností byla vysazena, jinde zabedněna deskami, okna do sklepů zazděna a tam se se uchýlili lidé.
Většina obyvatel se však schovala ve štolách v Zárubě, kde se namačkalo přes 2 tisíce lidí i s dětmi. Tam leželi buď na zemi, na chvojích či pryčnách i v peřinách. Vzduch ve štolách byl špatný a dost lidí tam onemocnělo. Byli ošetřováni kuřimským lékařem dr. Vladimírem Jelínkem, dr. Hynkem Vališem a dr. Květoslavem Müllerem.
Dne 9. května vydal revoluční národní výbor druhou výzvu občanům. V Kuřimi zůstala posádka Rumunů se svým štábem až do 15. května. Z fotbalového hřiště u nádraží a z dělnického tábora na bývalém hřišti DTJ ( dnes Družba ) byl utvořen zajatecký tábor, v němž byli ubytováni němečtí vojáci a místní Němci. Majetek Němců byl zkonfiskován, sepsán a movitý majetek odveden Fondu národní obrany.
Na hřišti sportovního klubu u nádraží se 27 května konala slavnost osvobození obce rumunským vojskem. Zúčastnily se jí všechny místní spolky a školy promluvil předseda revolučního národního výboru Bohuslav Filka a velitel rumunské posádky.
Dne 14. června se konaly volby prvního místního národního Výboru.
