7.díl
NIKDO NENÍ ZAPOMENUT, NIC NENÍ ZAPOMENUTO
Jak jsem získal vyhlášku o kapitulaci okupantů a co bylo kolem toho
Naše společné vzpomínání na léta sice dávno minulá, ovšem stále živá v pamětech zejména starších spoluobčanů, se chýlí k závěru. Z archivních materiálů z pozůstalosti Bohuslava Filky dnes zveřejňujeme řádky Rudolfa Vyhlídala.
Druhá světová válka se chýlila ke konci, ke Kuřimi se blížili osvoboditelé. Byli jsme nuceni se uchýlit do štol. Osmého května jsme se již doslechli, že v Tišnově vyvěsili prapory. Byl jsem zvědav jestli je to pravda, a proto jsem se tam rozjel.
Cestou jsem potkával jen ojedinělé německé vozy s koňskými potahy. V Hradčanech bylo ještě ubytováno německé vojsko. Prapory vidět nebylo. Zajel jsem do Tišnova na náměstí Přestože městem projížděli prchající německá kolona tanků, děl a aut, vlály nad ní naše národní prapory. Na vratech a vývěskách byla tištěná vyhláška okresního národního výboru o kapitulaci Německa. Chtěl jsem vyhlášku donést do Kuřimi. V tiskárně jsem ji nemohl sehnat. Dostal jsem ji odtud až díky kamarádovi, který byl zaměstnán na městském úřadě v Tišnově. Již jsem se nezdržoval a uháněl ke Kuřimi.
V Hradčanech jsem ji ukázal místním občanům. Hned byl kolem mě shluk lidí a četlo se nahlas. Němečtí vojáci se ptali, co se děje. Ukázal jsem jim vyhlášku psanou v německém znění. To jsem neměl dělat, nechtěli mi ji vrátit. Při domlouvání s nimi mi některý občan odnesl i vyhlášku v češtině. Dalo mi hodně práce, než jsem ji našel. Putovala totiž po Hradčanech. Nasedl jsem na kolo a ujížděl domů. Daleko jsem se však nedostal. U hostince ještě v Hradčanech mě zastavil německý voják a bral mi kolo. Musel jsem mu ho dát. Chtěl jsem jen potvrzení, že mi ho vzali. Začali mi vyhrožovat, a tak jsem jim kolo nechal. Vždyť jsem měl vyhlášku, která oznamovala konec války.
Cesta pěšky do Kuřimi byla pro mne tenkrát moc dlouhá, ale radost nad koncem utrpení lidstva mi ji krátila. Vyhlášku jsem donesl do štol a potvrdil, že v Tišnově již vlají naše prapory. Vyvěsil jsem ho i na náš domek.
Brzy za mnou přišel učitel Bohuslav Filka s vyhláškou a návrhem, aby se šlo za německým velitelem na zámek. V delegaci jsem byl já, Bohuslav Filka, major Šebesta, ředitel lesního úřadu Svoboda a Přichystal. Němec však s námi se všemi nechtěl mluvit. Šel tam proto jen Bohuslav Filka a Svoboda, kteří znali dobře německy a my tři jsme čekali na chodbě.
Vyhlášku jsem nechal s. Filkovi a více jsem se o ni nestaral. Druhý den jsem vítal v Moravských Knínicích rumunské vojáky.
Čest jejich památce
Řada kuřimských občanů se nevrátila z nucených prací či koncentračních táborů. Zemřeli hrdinnou smrtí. Mezi nimi byli:
Dr. Hynek Vališ, nar. 1. 2. 1884, dlouholetý starosta Sokola Kuřim, zemřel v Kathousenu 3. 3. 1942.
Otto Jebáček, nar. 10. 6. 1918, padl jako letec-rotný dne 11. 9. 1942 nad Biskajským zálivem. U vchodu do ZŠ Komenského je jeho pamětní deska.
Bohumil Filka, nar. 2. 3. 1895, legionář, zúčastnil se podzemního hnutí. Zastřelen byl v Kaunicových kolejích 13. 6. 1942.
Miroslav Filka, nar. 29. 3. 1923, syn Boh. Filky, zahynul při náletu v Německu dne 12. 9. 1942.
Jindřich Mářa, nar. 4. 7. 1903 - otec tří dětí, proletář, umučen v Osvětimi, zemřel dne 24. 3. 1943.
Václav Hrazděra, nar. 15. 6. 1915 - proletář. Zemřel ve vězení Grlsen v Rakousku 13. 9. 1942.
Jaroslav Štarha, nar. 13. 1. 1904 - při práci v Německu sabotoval, zatčen, zemřel v koncentračním táboře 12. 12. 1942.
Ludmila Hálová, nar. 22. 5. 1913 - umučena v donucovací pracovně v Německu za útěk z pracovního zaměstnání. Zemřela 30. 3. 1944.
Josef Hála, nar. 26. 12. 1911 - její bratr, sportovec. Konal sbírky ve prospěch pozůstalých po umučených a uvězněných. Byl zatčen, zemřel 7. 4. 1944 ve Vratislavi.
Při náletu na Kuřim dne 25. 8. 1944 zahynuli: Martin Ondráček, nar. 11. 10. 1983, ul. Sv. Čecha. Jaroslav Studený, zámečník, nar. 12. 3. 1882, Jeho dům byl v místech dnešní Gottwaldovy čtvrti. Miloš Krejčí, nar. 31. 7. 1922, U koupelky. Jaroslav Bělehrad, nar. 3. 4. 1914, bytem ul. Legionářská.
Při náletu na Brno 20. 11. 1944 zemřela Františka Macháčková, nar. 16 11. 1900, z Kuřimi.
Při náletu na Kuřím dne 25. 4. 1945 zahynuli: Josef Hnědý, nar. 27. 2. 1905, zabit u Sv. Jána. Josefa Kalinová, nar. 6. 11. 1900, ve sklepě domu v Havlíčkově ulici. Marie Stoslusová, nar. 20 7. 1880, ve sklepě domu v Havlíčkově ulici. Anna Vitulová, nar. 6. 11. 1925 a Alena Vitulová, nar. 14. 8. 1931 - sestry, zabity u kapličky v Podhoří. Anna Saulová, jejich matka, nar. 31. 5. 1890. Byla těžce zraněna u Sv. Jána a zemřela při převozu do nemocnice. Není známo místo jejího hrobu. Dobromila Kovaříková, školačka, nar. 8. 7. 1931, bytem v Hybešově ulici. Františka Pálková, nar. 9. 8. 1905, bytem Podhoří-Láznisko. Matěj Formánek, nar. 2. 2. 1906, zemřel v poslední den války 9. 5. 1945, po zásahu střepiny granátu. Podplukovník Josef Filka, legionář, nar. 16. 9. 1893, padl v bojích o Hradec Králové. Konstantin Milion, dozorce vězňů u krajského soudu trestního v Brně, zprostředkovával styk uvězněných českých lidí přinášel jim potraviny, zemřel sebevraždou ve vězení v roce 1940.
Při náletu 25. 4. 1945 byli u sv. Jána raněni Jan Popek, holičský mistr a zámečník Josef Loub, pozdější předseda ONV. Oba již zemřeli.
Čest jejich památce.