8.díl
NIKDO NENÍ ZAPOMENUT, NIC NENÍ ZAPOMENUTO
JEŠTĚ JEDNOU O ŠTOLÁCH A HRDINSTVÍ LIDÍ
Odezvou na seriál článků Nikdo není zapomenut, nic není zapomenuto je vzpomínka Josefa Veselého, obecního strážníka Kuřimi, později zaměstnance TOS Kuřim, kterou pro náš časopis zaznamenal MVDr. Jiří Filka. CSc.
Souhlasím s výpisky vzpomínek Bohuslava Filky Mému synu Jirkovi. Některé údaje bych ale rád rozšířil. Nejprve k bombardováni Kuřimi v srpnu 1944. Nálet amerických letadel byl tak překvapující a téměř bez poplachu, že dělníci z kuřimské zbrojovky nestačili utéci ani do krytů, ani do okolních lesů na Zlobici, Zárubu či nejbližší Kopeček. Vzpomínám, že nejdříve jedno americké letadlo udělalo oblet zbrojovky, varující a průzkumný. Za ním již následovaly další letky s bombardováním. Asi v roce 1946 se na MNV v Kuřimi dostavili tři čeští piloti, kteří se tehdy zúčastnili bombardování ve svazku amerických jednotek. Ti potvrdili, že viděli utíkající dělníky ze zbrojovky, ponejvíce do lesa Zlobice, a viděli také děti pracující na poli v okolí zbrojovky. Proto mezi prvním letadlem a bombardujícími jednotkami nastala asi pětiminutová pauza.
Dne 8. května 1945 po sepsání protokolu mezi revolučním národním výborem v Kuřimi, vedeným předsedou Bohuslavem Filkou, a velitelstvím německých vojsk na zámku v Kuřimi vznikla následující situace: v domě Ludvíka Jahody na Legionářské 497 měli Němci složeno velké množství veškeré munice, asi tak k naložení jednoho nákladního auta. Když se otec Ludvík a syn Mirek Jahodovi vrátili náhodně ze štol domů, zjistili, že německá jednotka odjela k Ořešínu a munice v jejich domě zůstala. Využili situace a všechnu ji naházeli doma do studny. Němci se však vřítili a zjistili, že munice je pryč. Namátkou okamžitě zajistili občana Leinbergera, shodou okolností výtečného v němčině. Byl to Vídeňák, který se před válkou v Kuřimi oženil s Ludmilou Vojtovou. Poblíž bydlel major Šebesta, který přispěchal a došlo k velkému vyjednávání, které se přeneslo do restaurace u Mužíků ( pod kostelem ). Současně byl povolán předseda RNV Bohuslav Filka. Díky dobrému diplomatickému jednání nedošlo ze strany Němců k původně zamýšlenému rukojmí kuřimských občanů včetně předsedy revolučního národního výboru. Nervózní situace však stále narůstala.
Například Eduard Zavřel z Farského ulice, stolařský mistr a bývalý námořník, byl nesmírně odvážný. Dlátem přerušil v nestřeženém okamžiku v zemi spojení mezi telefonní ústřednou a velením německých jednotek ve štolách. Telefonní ústředna byla umístěna v domě u Stříteckých u měšťanky. Nervozita Němců vrcholila tím, že vyhnali ponejvíce občany z Jinačovic, ukryté v první štole ( od Vaněrkových ). Ti pak zůstali zcela nekryti před štolami, zatímco Němci si v nich umístili ústřednu. V této napjaté situaci jsem v Kuřimi za doprovodu R. Vyhlídala, který třímal v ruce srolovanou československou vlajku, vyhlašoval první výzvu revolučního národního výboru.
Na druhý den, tedy 9. květen, měli Němci připravenou odvetu. Vzpomínám si na vyhození podzemní fabriky u hřbitova na V2 a obrovskou detonaci, která způsobila, že poslední skla oken v kuřimských domech to nevydržela. Vzpomínám také, že se Němcům nepodařilo na poslední chvíli vyhodit kuřimskou zbrojovku do vzduchu. Němci podminovali přitom i jednotlivé stroje. Nestalo se tak díky odvážnému činu tehdejšího vrátného Antonína Krejčího z ulice Pod Zárubou, který přeřezal dráty od zdroje napětí.
Ozbrojená pořádková a strážní služba revolučního národního výboru se nazývala národní stráž. Veliteli byli Martin Filka a František Muzikář starší. Posledně jmenovaný však jen krátkou dobu. Byl pověřen přebíráním munice a vojenského materiálu v Kuřimi a byl proto předán našim vojenským jednotkám do Kutin u Tišnova. Národní stráž pracovala ve složení Oldřich Vojta, Karel Vojta, František Matěja, Burďák, Josef Vlk, Jaroslav Vlk, Emil Popek, Jaroslav Popek, Karel Studený, Josef Maršálek z Moravských Knínic, Václav Pleva a Josef Veselý s Ladislavem Sedláčkem, který s německými zajatci veškerou munici zneškodňoval, pracoval také jeho švagr Reymond Halouzka.
