9.díl
PĚTAČTYŘICÁTÝ NATRVALO ZAPSÁN V NAŠÍ PAMĚTI
Nikdo není zapomenut, nic není zapomenuto
Na závěr seriálu vzpomínek pamětníků na čtyřicátá léta a osvobození Kuřimi využíváme příležitosti zveřejnit některé poznatky dnes již zesnulého kuřimského občana Josefa Louba, předsedy ONV Brno – venkov. Za použití materiálů z rodinného archivu Bohuslava Filky veškeré vzpomínky místních občanů zredigovala Uljana Bráchová.
V té době mi bylo dvaadvacet roků. Utekl jsem z Německa, kde jsem byl téměř po celá tři léta na nucených pracích. V živých vzpomínkách vidím, jak po mém návratu do vlasti řada kuřimských občanů se aktivně připravovala pomoci našim osvoboditelům.
Psal se duben 1945. Fronta stála u Brna, obec plná německých vojáků i Němců civilistů, kteří bydleli „na lágrech" u sokolovny. Měsíc duben to byl, kdy se blížila osvobozenecká armáda. Zaznamenal budování domovních úkrytů, kam se zpravidla dávaly potraviny a různé cennější druhy oděvů. To byla starost každé rodiny. Rodila se myšlenka za myšlenkou. Bohuš Fialka, odborný učitel v Kuřimi radí: „Musíme sehnat zbraně!“ Ing. Hornoch má starosti o krásné stroje v závodě. I ty se musí zachránit. A proto organizuje pomoc na zachránění strojového parku. Jeho pokyn zněl: „... Josef, ještě dnes sežeň kuřimské muže a v noci se musí rozmontovat stroje, aby se nám mohly zachovat. Němcům v Kuřimi není příjemno. Houfují se, řadí do transportu a unikají z Kuřimi.“
Mnoho bylo těch, kteří dostávali konkrétní úkoly. Bohuslav Fialka shání oddané lidi, říká co dělat, a poté se každý chápe svého úkolu. 25. dubna v 11.30 hodin procházím Kuřimskou horou a zjišťuji, jaká je situace. V zákopech ještě dleli v palebném postavení němečtí vojáci. Těžké detonace z brněnských ulic doléhají až do naší obce. Všichni občané jsou vzrušeni. Ozvěny ran neutuchají. Němečtí vojáci se připravují na ústup.
Místo u „svátého Jana“ bylo považováno za bezpečné při bombardování, a proto se tam ubíraly stovky a stovky lidí z kuřimského závodu. Stalo se však osudným mně i dalším občanům.
Tento den byl jakoby povelem osvobozující armádě zachránit obec Kuřim. Raněného, bez zraku a sluchu dovedli mě do našeho domu. Byl to tedy den, který přinesl mnoho starostí mému švagrovi a celé rodině, zvláště pak kuřimským lékařům MUDr. Jelínkovi, Boleslavovi a panu Markovi. Oni a desítky jiných mně pomohli k životu. Plné dva dny jsem ležel v krvi a ošetřujícími byli otec, matka, švagr a sestra. Za plného vědomí mě odvážejí na vozíku do kuřimských štol, mezi ostatní civilní obyvatelstvo. Vyřazen z činnosti, zůstávám na obtíž rodině a svým známým. Ve štolách byla tma, a tu poprvé 2. května vrací se mi zrak, když jsem zhlédl kmitající plamének hornického kahanu, který osvětloval naši podzemní chodbu. Tento den je v mé paměti zaznamenán jako den nového zrodu. V dalších květnových dnech se připravuje nový revoluční národní výbor, který se na podkladě Gottwaldovy výzvy ustavuje všude tam, kam přichází osvobození. V tomto revolučním národním výboru stál komunista vedle socialisty, sociální demokrat vedle lidovce a tvořili jednotnou Národní frontu.
Hodnotím-li situaci po letech jako předseda okresního národního výboru, musím říci, že to byla vpravdě veliká oddanost většiny našich obyvatel a chrabrost všech těch, kteří pod palbou kulometů a minometů poskytovali pomoc našim občanům. Bylo to opravdové vlastenectví, když rodiny Dobiášova, Felklova, Krejčova,
Šimkova, Trtílkova, Šindlerova, Kotoučkova, Přikrylova a řady dalších nejmenovaných při bombardování pekly chléb, staraly se o zásobování a všemi silami poskytovaly pomoc všem, kdož ji potřebovali.
Revoluční národní výbor splnil své poslání, splnili ho i lidé pracující na úseku zemědělském i v průmyslu. Proto jim patří dík, neboť jejich obětavá práce se stala základem pro další činnost národního výboru.
Už tehdy před lety se utvořila Národní fronta, ve které komunisté pokračovali ve svém programu, tj. v takové práci, která směřovala k vybudování socialismu, což se v roce 1960 stalo skutkem. Většina kuřimské veřejnosti má veliký podíl na těchto úspěších, neboť samotná Kuřim se svým výspělým průmyslem a svými výrobky je známa na celém světě.
Toto veliké dílo bylo realizováno díky komunistické straně a jejímu moudrému vedení i díky kuřimským občanům, kteří mají pracovité ruce a z trosek vybudovali grandiózní stavbu socialismu, jež dnes dává našim občanům práci, ze které plyne radostný život našich občanů.
